Minulost obce můžeme velmi dobře poznat z kronikářských zápisů, se kterými se započalo v roce 1914, na začátku první světové války. Dobu předtím poznáváme z archivních fragmentů a z vyprávění, které se přenášelo z generace na generaci.
Komárovice jsou obcí bohatou na události. Žily zde osobnosti nejen národního a evropského významu, ale dosáhly i světového uznání.
Vysvětlit a popsat vznik obce Komárovice je trochu složitější, avšak vzájemně související. K dispozici jsou tyto následující údaje:
Štěpkovská rotunda sv. Václava byla jediným kostelem v osadě, vzniklé v horním poříčí řeky Želetavky, Jevišovky a Rokytné, hustě zalidněném již domácí kolonizací 11.- 12. století.
Osada KOMÁROVICE se tehdy nacházela asi 1 km východně od Štěpkova.
Z těchto údajů lze dát do souvislosti vývoj obce Komárovic.
Praobyvatelé Komárovic pocházeli z osady východně od Štěpkova. Nábožensky se vázali na románskou kapli ve Štěpkově. Osada byla zpustošena a vyhořela. Obyvatelé odtud přesídlili ke dvoru Chobot, nynější lokalita obce. Kdy se tak stalo, nelze přesně stanovit. Z ústního vyprávění se uvádí a jsou známy informace o tom, že v lese na „ Bojovkách " lágrovalo husitské vojsko. To nás svádí k zamyšlení, zda zpustošení původních Komárovic a dvoru Chobot nemá na svědomí husitské tažení Prokopa Velikého. V roce 1430 se osada kolem dvora Chobot nazývá - Nová Ves, ale po roce 1690 se používá výlučně názvu Komárovice.
Lze tedy historicky doložit to, že v roce 1366 existovaly Komárovice. Z roku 1696 máme bližší údaje, že na místě dnešních Komárovic se nacházelo 13 domovních čísel a asi 40 obyvatel.
Náhlé propuknutí první světové války způsobilo v obci velké vzrušení. Starostou před i během této války byl Jan ABRAHÁM, rolník č.p. 11. Válka byla hrozná nejen pro muže na frontě, ali i pro ženy doma, neboť ony musely zastoupit muže a starat se o obživu rodin. V obci byly prováděny rekvizice pro potřebu armády. Za účasti četníků a vojáků byl odváděn dobytek, odváželo se obilí a mouka. Rekvizice se opakovaly a se muselo obilí schovávat, aby bylo na jaře čím zasít. Šířila se bída provázená strachem z příštích dnů a strachem o muže ve válce.
Konec těchto hrůz nastal 28. října 1918, kdy došla zpráva o tom, že Rakousko - uherská říše ztroskotala a byla vyhlášena samostatná republika Československá. Nastaly dny radosti, zvláště u těch rodin, jejichž mužové se vraceli z války. V ten den, kdo mohl, odebral se do Domamile přesvědčit se o pravdivosti zpráv. Toho večera byla uspořádána slavnost, kterou řídil a na které promluvil řídící učitel Dadák, uvědomělý vlastenec. Slavnost byla zakončena hymnou. Ve zdelším kraji nastal nový život, ovšem vykoupen obětmi války.
Do první světové války z obce Komárovice narukovalo 51 mužů.
Ve válce padlo 8 mužů, byli to:
| KUBA | Jan | č.p. 3 |
| SUCHÝ | Antonín | č.p. 6 |
| ČERNÝ | Jan | č.p. 22 |
| DOUBEK | Matěj | č.p. 4 |
| BLÁHA | Jan | č.p. 26 |
| KYPRÝ | Matěj | č.p. 40 |
| JORDÁNEK | Jakub | č.p. 28 |
| SLÁMA | Martin | č.p. 39 |
Válečnými invalidy se stali:
NEKULA Josef
DVOŘÁK Jiří
Na památku osvobození naší vlasti byla za účasti občanů na návsi v Komárovicích zasazena panem Přívětivým Lípa Svobody. Stalo se tak 16. listopadu 1918. Radosti po válce bylo hodně, ale nouze o živobytí přetrvávala. I nadále bylo prodáváno vše na lístky a to jak mouka, chléb, maso, tabák, cigarety. Ceny stoupaly, nastával i hlad po půdě a zemědělství se vzmáhalo.
Po válce v roce 1919 se starostou obce stal Antonín Bachel, který s desetičlenným výborem, následkem ustavení pozemkového úřadu, měl velkou práci se změnami v zemědělství. Byl prováděn odprodej pozemků zdejšího velkostatku, který patřil markraběti Pallaviccinimu v Jemnici, místním občanům. Parcelace velkostatku byla v Komárovicích jako jedna z prvních a občané neměli pro parcelaci dostatečné pochopení. Zůstal zde i zbytkový statek s okolními pozemky. Majitelem se stal tehdejší správce dvora Karel Matouš.