VÝZNAMNÍ RODÁCI

Akademik, indolog, profesor VINCENC LESNÝ

V Komárovicích, malé vísce u Moravských Budějovic, skryté uprostřed lesů a polí mezi Domamilí a Budkovem, se narodil Vincenc Lesný, vědec světového formátu. 

Lesný žil v letech 1882–1953. Byl prvním Evropanem, který přeložil básně nositele Nobelovy ceny Rabíndranátha Thákura přímo z bengálského originálu do češtiny. Ovládal sanskrt, páli a hindštinu a překládal z nich do češtiny.
Akademik, indolog, ředitel Orientálního ústavu, jeden z prvních členů Československé akademie věd, profesor Karlovy univerzity v Praze, děkan Palackého univerzity v Olomouci, tím vším byl Vincenc Lesný. 

Jeho sté jubileum nedožitých narozenin bylo v roce 1982 zařazeno mezi světová kulturní výročí UNESCO.
Vincenc Lesný se narodil 5. dubna 1882 v budově dnešního Obecního úřadu v Komárovicích. Rodný dům je označen pamětní deskou s jeho podobiznou. Nachází se zde pamětní síň Vincence Lesného, v níž jsou vystaveny některé z jeho publikací a různé dokumenty z jeho návštěv Indie. Jako cestovatel znalý světa se vždy pokorně a rád vracel do svého domova – na Moravskobudějovicko a Jemnicko, kde měl příbuzné. Moravské Budějovice ho jmenovaly svým čestným občanem.
Lesný jako první vědec obrátil svou pozornost od staré Indie k Indii současné. Podstatným způsobem přispěl též k rozvoji vztahů mezi tehdejším Československem a Indií. Lesný byl autorem celé řady knih: Dnešní Indie, Duch Indie, Indie a Indové: Pouť staletími, Básnický zápas Otokara Březiny. S básníkem si nejen dopisoval, ale také se zabýval vlivem indické filosofie na jeho dílo.
Málo známá je skutečnost, že jedním ze sedmi řečníků nad rakví Karla Čapkabyl i Vincenc Lesný.

Jeden z našich nejvýznamnějších indologů, průkopník studia novoindických jazyků a zakladatel jejich systematické výuky u nás, profesor Vincenc Lesný, se narodil 3. dubna 1882 v Komárovicích na Moravě. Po maturitě na vyšším gymnáziu v Jindřichově Hradci v r. 1902 přijal z existenčních důvodů místo ve válečném námořnictvu, ale již v prosinci 1903 se zapsal na Karlovu univerzitu, kde se věnoval studiu klasické filologie a sanskrtu.

V této době se ale začal zabývat také indologií a iranistikou, které studoval u prof. Zubatého na Karlově univerzitě v Praze a na německé univerzitě u prof. Winternitze. Po skončení studií a získání doktorátu filozofie v roce 1907 nastoupil jako suplující učitel na gymnáziu v Křemencově ulici. Od července 1909 působil jako provizorní učitel na gymnáziu na Smíchově.

Vědomosti v oboru indologie a novoindických jazyků si mohl rozšířit během studijní dovolené v Oxfordu a Bonnu, kde strávil školní rok 1909/1910. Po návratu se oženil s dcerou univerzitního profesora Arnošta Krause. V této době byl také jmenován skutečným učitelem gymnázia v Mladé Boleslavi, následujícího roku získal definitivu a obdržel titul středoškolského profesora. Od školního roku 1912/1913 působil již opět na gymnáziu na Smíchově, kde setrval až do roku 1924.

U prof. Zubatého se Vincenc Lesný roku 1918 habilitoval v oboru klasické filologie a staroindické filologie prací Vývojový stupeň nářečí prākŗtskæch dramatech Bhāsovæch a určenķ Bhāsovy doby.

V letech 1922-1923 podnikl Lesný svou první studijní cestu do Indie. Po návratu byl roku 1924 jmenován mimořádným profesorem indické filologie. Léta 1927-1928 strávil opět v Indii, kde mimo jiné přednášel na Thákurově škole v Šántiniketaně. Ze svých cest pak čerpal do prací určených pro poučení širší veřejnosti, jak ukazuje především jeho obsáhlá kniha Indie a Indové. Pouť staletími.

Roku 1930 byl jmenován řádným profesorem indické filologie na Karlově univerzitě, na níž poté působil až do své smrti.

Do okruhu jeho vědeckého zájmu patřil nejen sanskrt a avetský jazyk, nýbrž také středoindický prákrt a páli a z novoindických jazyků skupiny indoiránské hindí, maráthí, kašmírština, bengálština a romština. Svědčí o tom řada jeho překladů z hindštiny, překlady kašmírských a bengálských pohádek a práce o romských dialektech. Jeho první vědeckou prací byl již roku 1909 překlad části Sómadévova Kathásaritságara do češtiny. Od roku 1914 provázela Lesného tvorbu záliba v díle jednoho z největších básníků Indie minulého století, nositele Nobelovy ceny, Rabíndranátha Thákura, jehož četnými překlady obohatil českou literaturu.

Pozornost věnoval v neposlední řadě rovněž otázkám stojícím na rozhraní bohemistiky a indologie. Zde je nutno zmínit se právě o osobnosti právě básníka Otokara Březiny a jeho vztahu k indické filozofii a o literární činnosti Julia Zeyera ve vztahu k indickým námětům.

Z dalších indologických problémů se mu stal velmi blízký buddhismus. V klasickém hexametru přeložil roku 1947 buddhistickou sbírku průpovědí Dhammapada. Jeho životním dílem se stala obsáhlá a jedinečná kniha Buddhismus z roku 1948, která přehlíží vývoj tohoto náboženství nejen v Indii, ale sleduje jeho historii na Ceylonu, v Barmě a v Siamu a zabývá se i severním buddhismem mahájánovým, jeho vývojem v Číně, Koreji, Japonsku, Tibetu, Mongolsku, Nepálu a Indonésii.

Profesor Lesný byl také výrazně činný na poli organizačním. Jeho přičiněním byla při Orientálním ústavu, jehož členem se v roce 1927 stal, zřízena Indická společnost, jíž poté předsedal. Okupace a uzavření vysokých škol přetrhly na určitý čas vědecké působení V. Lesného. Ne však zcela, neboť i přesto přednášel na jazykové škole bengálštinu a věnoval se bádání především na poli cikánštiny.

Konec války v roce 1945 otevřel Lesnému další pole činnosti. Inicioval založení měsíčníku Nový Orient, jehož se stal hlavním redaktorem. Po válce začal rovněž působit na nové univerzitě Palackého v Olomouci a v letech 1945-1952 působil jako ředitel Orientálního ústavu v Praze.

Mnohostranná vědecká činnost V. Lesného byla oceněna členstvím v předních vědeckých institucích. V roce 1925 se stal mimořádným členem KčSN, roku 1933 mimořádným a v roce 1940 řádným členem ČAVU. Po válce se stal předsedou indické sekce při Společnosti pro kulturní a hospodářské styky s Orientem a předsedou překladatelské sekce Syndikátu českých spisovatelů. Po vytvoření Československé akademie věd v roce 1952 byl jmenován téhož roku řádným členem-akademikem. Kromě toho byl členem mnoha zahraničních institucí, mezi nimiž se lze zmínit o Višvabháratí v Šántiniketaně, Association Francois des amis de l'Orient při Musée Giumet v Paříži a Gypsy Lore Society v Edinburghu.

První český indolog na Karlově univerzitě, jeden z našich nejvýznamnějších vědců tohoto oboru zemřel 9. dubna 1953.

(Vlasta Mádlová
Archiv AV ČR)